Jak to všechno začalo už víte…

Stojím na křižovatce svého života a přemýšlím, co dál…

Po dlouhém přemýšlení o svém životě v Čechách jsem se velmi spontánně rozhodla, že musím pryč...odletím do Dublinu. Říkala jsem si, že všude mě snad čeká něco lepšího než v Praze, a když ne, bude to min. zkušenost – dobrá nebo špatná. Kdo ví! Když jsem se během hodiny u kafe rozhodla, ze to prostě udělám, protože mě tady vlastně už delší dobu nic nedrží, zavolala jsem rodičům, jestli mají nějaké tajné fondy a můžou mi půjčit peníze do začátku (takže děsivé je nejen to, kolik mi je, ale ještě jsem švorc? výborně), řekli, ze jsem sice totálni cvok, ale že jo a bylo vymalováno. Bylo to 28. února večer, což byl pro mě zlomový den celého mého života. Druhý den jsem dala výpoveď v Generali, což mi málem urvalo srdce, ale řekla jsem si, že co mě nezabije, to mě posílí a snažila se zatnout zuby a jít dál… Poslední dva měsíce byly nejdelší a nejbolestivější v mém životě, kdy jsem nemohla ani jíst ani spát. Každý večer jsem škrtala ve svém ohromném kalendáři další den, který jsem prožila a který mě posunul blíž směrem k něčemu novému, mému novému životu. Celé týdny jsem přemýšlela, zda dělám správnou věc a jestli bych přeci jen neměla zůstat. Vzdát se všeho co mám ráda pro mě byla naprosto nepředstavitelná věc, ale v tu chvíli to bylo to jediné dobré, co jsem pro sebe mohla udělat. Konec tý pitomy hry mi měl zachránit nejenom srdce a duši, ale i rozum…

Takže vhrůhu novému dobrodružství... uvidíme, co mě čeka. Držte mi palce:o)

Jak to všechno dopadlo se dozvíte v rubrice "Příběhy z natáčení"...