Aktuálně z IRSKA

Jak to zacalo vsichni vite...

Stojim na krizovatce sveho zivota a premyslim, co dal….

Po dlouhem premysleni o svem zivote v Cechach jsem se velmi spontanne rozhodla, ze musim pryc...odletim do Dublinu. Rikala jsem si, ze vsude me snad ceka neco lepsiho nez v Praze, a kdyz ne, bude to min. zkusenost – dobra nebo spatna. Kdo vi! Kdyz jsem se behem hodiny u kafe rozhodla, ze to proste udelam, protoze me tady vlastne uz nic nedrzi, zavolala jsem rodicum, jestli maji nejake tajne fondy a muzou mi pujcit penize do zacatku (takze desive je nejen to, kolik mi je, ale jeste jsem svorc? vyborne), rekli, ze jsem sice totalni cvok, ale ze jo a bylo vymalovano. Bylo to 28. unora vecer, coz byl pro me zlomovy den celeho meho zivota. Druhy den jsem dala vypoved v Generali, coz mi malem urvalo srdce, ale rekla jsem si, ze co me nezabije, to me posili a snazila se zatnout zuby a jit dal… Posledni dva mesice doma byly nejdelsi v celem mem zivote, kdy jsem nemohla ani jist ani spat. Kazdy vecer jsem skrtala ve svem ohromnem kalendari dalsi den, ktery jsem prozila a ktery me posunul bliz smerem k necemu novemu, memu novemu zivotu. Cele tydny jsem premylsela, zda delam spravnou vec a jestli bych preci jen nemela zustat. Vzdat se vseho co mam nejradsi pro me byla naprosto nepredstavitelna vec, ale vedela jsem, ze to bylo to nejlepsi, co jsem pro sebe mohla udelat. Novy zacatek mi mel zachranit nejenom srdce a dusi, ale i rozum… A navic, ceka me vse nove a doufejme LEPSI:o) Takze hura za dobrodruzstvim... Drzte mi palce!