...hledani prace...
...Z Cech jsem prijela plna energie a po prvnim odpocinkovem dni a veceri s Evcou a jejim manzelem, na kterou nas s Lenou pozvali, jsem se rozhodla pro novou strategii… Vlezu do kazdy hospody nebo kavarny a vnutim jim svoje CV, treba budu mit stesti a nakonec praci prece jen nadju. Prvni jsem hned nechala v nasi oblibeny hospudce, kde jsme tento vecer stravili a druhy den se vydala na obchuzku v nasi ctvrti. Byl to naprosto silenej pocit jit nekam, nechat si zavolat managera a rict mu, jestli pro me nema praci. Ale co, casy se meni a v prvni kavarne na me byli moc mili, sami nehledali, ale poradili mi, v jake jejich pobocce hledaji. To me nadchlo a tak jsem nabita vlezla do dalsi kavarny ve stejne ulici. Ooops…
Zase spatne… Nechala jsem si zavolat manazerku, byla to polka, coz by za normalnich okolnosti nevadilo, ale kdyz zjistila, ze jsem ceska, zacala na me mluvit polsky. Zjistila jsem, ze ji vubec nerozumim, coz bylo zle, protoze jsem vedela, ze az otevre moje CV, bude vedet, ze jsem lhala. Eva mi naprosto skvele upravila muj zivotopis, k cemuz jsem se nechala premluvit, jelikoz podle jejich slov, pokud chces pracovat – musis lhat aspon trochu, a k moji smule mi tam napsala jak skvele mluvim polsky. Reagovala jsem velmi pohotove, protoze jsem vedela, ze se to nejspis kazdou chvili dovi a tak jsem ji svou skvelou aj a velkym zarivym usmevem rekla, ze jsem tu potkala mnoho polaku a vsem rozumnela a ze opravdu nevim kde je problem, kdyz ji naprosto nerozumim. Zvlastni… No pak jsem radeji vypadla a dodavala si odvahu jit do dalsich podniku. Bylo to docela v pohode, narazila jsem na ceskou servirku a manager byl taky nasinec, tak to bylo docela snadne. V dalsim pubu jsem mela cirou nahodou nehodu hned pri vstupu, moje velky kalhoty mam najednou nejak bliz k zemi, zakopla jsem a vtancila dovnitr jak baletka:o), predala svoje CV a pobavila tak vsechny uvnitr. Dokonce me zvali na drink… coz jsem s diky odmitla, protoze me cekalo jeste nekolik podniku a pokud bych si sedla, vedela jsem naprosto jiste, ze uz nikam nevlezu. V dalsi restauraci jsem cekala na sefa a kdyz konecne prisel a rekl si o CV driv nez jsem mu ho stacila vnutit, byla jsem tak sastna, ze jsem ho tak vehementne a rychle chtela predat, ze se mi rozepla podprsenka. Polilo me horko, ale snazila jsem se zachovat klid. Snad si proboha niceho nevsimne… Po teto zkusenosti jsem usoudila, ze uz toho bylo dnes dost a ze musim nekde sednout a dat si kafe na uklidnenou. Taky jsem se rozhodla nakoupit nejen nove spodni pradlo, protoze uz dal nemuzu prehlizet to, ze jsem zhubla 14 kg a je mi vazne vsechno dost velky… Tyto dalsi vydaje jsem ale opravdu nepotrebovala, no neda se nic delat. Dalsi takovej kiks uz bych totiz neprezila….
Pomalu zacinám chapat, proc mi v cechach rikali tsunami nebo uragan a muj americky kamarad zemetreseni… Copak nemuzu mit neco normalne? No doufam, ze dost bylo prirodnich katastrof:o)
V patek jsem jela s Lenou na prvni vylet do Malahide. Bydli tam jeji novy pritel, je to na okraji Dublinu primo u more a bylo opravdu nadherne. Koupili jsme si pizzu a udelali si maly piknik primo na pobrezi. Byl to moc hezky den a udelali jsme spoustu krasnych fotek. Pak jsme si dali male pivko a ja jela vlakem zpet domu. Cestou z vlaku jsem mela jako obvykle maly problem s orientaci, ale nakonec jsem trefila. Jsem prece sikovna holka a uz se tu neztratim:o) No mozna bych tu mapu mela mosit aspon pro jistotu v tasce, Dublin neni uplna dira...:o)
V sobotu jsme se na pozvani Jirky vydali do klubu M, coz nebyl uplne dobry napad, ale zase uz vime, ze tam se uz nejspis znovu nepotkame…:o) Je treba najit si podniky, do kterych se clovek bude rad vracet, ale klub M to rozhodne nebude. Az sem nekdo z vas pojede, tam rozhodne nachodte. Vyhozeny prachy…verte mi. No, pak jsme tedy bloudili nocnim Dublinem a chteli si trochu vylepsit naladu, ale uz nas nikam nepustili, zavira se tu vsude tak brzy, vazne nechapu…
V nedeli jsme se jely podivat do centra na Leni pritele, mel tam tanecni vystoupeni a pak nam rikal, ze jeste musi neco vyridit v nejakem klubu, kde chteji, aby tancili. Jako ve spatnem snu jsme znovu stali pred klubem M, podruhe za tento vikend – neuveritelny, a cekali na managera, se kterym se meli kluci dohodnout. Ovsem to, co prislo, a predstavilo se jako manager Patric me naprosto odzbrojilo a pobavilo. Tady dela managera kazdej kokot a jsou pritom tak dulezity, jako kdyby sezrali vsechnu moudrost sveta. Co by delali u nas by me vazne zajimalo, protoze tam by je nejspis nikdo nezamestnal… No ale zase je sance, ze kdyz tu zustanu a nekde me omylem zamestnaji, muze ze me jednou takova velka managerka taky byt:o))) A to uz stoji za to, nemyslite?
Naladu jsem si tedy vylepsila az vecer svou navstevou mistni hospody v nasi ctvrti, kde hraje moje oblibena kapela, ktera je naprosto famozni a bude to pravdepodobne na delsi dobu jedine misto, kam budu rada chodit… teda aspon do te doby, nez objevim dalsi:o) treba i lepsi.
V pondeli jsme zajeli na usmirenou za Jirkou na obed, bylo nadherne a sedeli jsme venku.
Oblekla jsem si tedy svoji jedinou sukni a jejda… byla mi vazne velka, takze mi trochu spadla a koukal mi zadek… teda vlastne dost velka cast me zadnice:o) Bylo mi divny proc na me Jirkovi manageri tak divne cucej, dokonce rikal, ze jsem se jim libila... bodejt ne kdyz jsem jim ukazala temer vse hned jakmile jsem nakracela do hotelu… chudak Jirka pak konstatoval, ze bysme meli jit a koupit mi neco na sebe:o) Kdyz uz tohle rekne chlap, je asi nacase to opravdu udelat… Tak jsem si aspon vyzkousela nosit tac a servirovat, protoze me volali z jedne ceske hospody, abych prisla na zkousku…
O tom radeji az priste, to totiz vyda samo skoro na dalsi probeh…
Kazdopadne jsem si jeste ten den koupila cerne kalhoty, abych mela vubec v cem pracovat, sukni a kratasy, protoze je vazne teplo a nejake to spodni pradlo abych uz mela klidne pohovory…a abych zbytecne nerozhodila ty skvele managery hned jak vlezu do dveri…:o)
Takhle bych tu praci asi vazne nesehnala…